Naše životní úroveň nám dovoluje si pořídit spoustu hmotných zbytečností, ale neuvědomujeme si a využíváme stále méně duchovních důležitostí. Žijeme v blahobytu a nadbytku plýtvání, přesto jsme nešťastní a máme neustálý pocit nedostatku. Náš komfort nám umožňuje mít více času tzv. pro sebe, ale skutečně pro sebe děláme jen minimum. Máme přístup k většímu vzdělání, přesto máme čím dál tím méně zdravého rozumu. Navzdory více znalostem o hmotném světě, ztrácíme smysl pro duchovní hodnoty.
Žijeme v čase rychlého stravování a přípravy potravin, mluvíme o zdravé výživě, ale náš organismus je totálně znečištěný toxickými látkami. Chceme být šťastní, přesto se naše myšlenky neustále zabývají negací a tím, z čeho máme největší strach. Kolem nás žije mnoho „velkých“ mužů a mnohonásobně více „bezvýznamných“ duší, neboť svojí bezvýznamnost dobrovolně přijímají. Žijeme ve velkých městech s obrovskou koncentrací lidí, přesto se cítíme stále více a více osamělejší. Máme přístup k informacím, které neměla žádná civilizace před námi, přesto děláme nejvíce chyb v historii lidstva. Lidstvo, i každý jeden z nás, je schopno vytvořit velká díla se šlechetnými úmysly, ale také ničit, bourat a devastovat s nízkými pohnutkami.
Žijeme v čase pohodlného a rychlého cestování, bezetické morálky, společensky přijatelnými krátkodobými vztahy, v nichž se rodí naše děti. Degradujeme rodinu, úctu jednoho k druhému a k životu jako takovému. Dáváme přednost sobectví a majetku před sdílením a láskou, která je nám ve své podstatě v mnoha případech naprosto cizí.
Výše uvedený neúplný výpis paradoxů doby není mým pesimistickým pohledem na život, nýbrž varovným a pragmatickým apelem k pochopení zbytečných zmatků v našich životech! Asi si říkáme, že to není naše věc a máme přeci jasno v tom, že odpovědnost nesou především ti „nahoře“ anebo „ti druzí“, na kterých rádi hledáme a ještě s větší radostí shledáváme chyby, nedostatky, prohřešky a odsouzeníhodné činy. Alibistický, klamný a pasívní přístup! Ti „nahoře“ totiž nikde ve světě (kromě totality) už dávno nejsou těmi, kdož mají tu moc, sílu a prostředky ovlivnit vývoj světa a jeho směřování, a už vůbec ne naše svobodné rozhodování. Sami buď chceme dělat dobré skutky a tvořit, nebo konat špatné skutky a bourat, či žít ve spojenectví se zlem.
A zase je to jen na každém z nás, co právě teď, zítra, či za rok uděláme. Na tom především záleží! A naše zmatené myšlenky, jejichž úkolem je bohužel co nejrychleji, nejvíce s minimální námahou a maximálním ziskem ukojit „touhy“ našich pěti smyslů, tomu předchází, aniž tomu věnujeme sebemenší pozornost.
Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/2011/06/04/zamysleni-nad-zivotem/